MYRHA, ZLATO A KADIDLO

V téhle knížce charvátského spisovatele Slobodana Novaka se zdánlivě vlastně nic neděje. Odehrává se okolo Vánoc v roce 1966 na ostrově Rab v Jaderském moři. Hořce vtipné, sebeironizující, trpké, ale nakonec smířené vyprávění je symbolickým vykreslením rozčarování z bolševické revoluce. Děj knížky je ubohoučký, čtyřicetiletý profesor, bývalý bojovník za "svobodu", se z neznámých příčin (snad jen z dobroty srdce a zlého svědomí?) stará o lidskou trosku, "ležáka", bývalou hraběnku Markantuovou, které kdysi patřila většina ostrova, po znárodnění z jejího majetku a společenského postavení nic nezbylo. Vlastně nevíme, zda je dementní nebo to jen hraje, a neví to ani její pečovatel. Knížka svým vyzněním, určitou něhou a skoro zenovou netečností docela překvapivě a možná ne zcela úmyslně vybízí k prožívání přítomného okamžiku, jak je to teď moderní. Tohle čtení není pro každého, ale čtenáře rozhodně obohatí. Docela by mě zajímalo, zda se tu najde někdo, kdo ji četl :)



:)

Žádné komentáře:

Okomentovat